Edgar Cayce: TAJEMSTVÍ ZÁHAD III.

Existuje dobrá a špatná karma. Štěstí, zdraví, přátelé, talent, bohatství jsou dobrou karmou. Nemoc, smutek, tělesné postižení, chudoba jsou špatnou karmou. Člověk instinktivně očekává dobro jako své neměnné právo. Pozitivní karmické podmínky bere jako samozřejmost. Negativní karma vyvolává otázky: Proč mé dítě zemřelo? Ptá se utrápená matka. Neuvědomuje si, že existuje rovněž karma jeho rodičů.

Význam odpuštění

Každý následek má svou příčinu. Máloco se stane náhodně. Výjimkou jsou neštěstí. Když si člověk uvědomí, že platí také za své nejtajnější myšlenky a činy a za ně platit bude i v budoucnosti, naučí se moudrosti a moudrosti správně žít. Karma je zákonnou operací, která je určena. Je přesná a zaručuje spravedlnost. Jejím cílem je morální výchova, která se podílí na duševním růstu a síle. Denně směřuje k lepšímu nebo k horšímu. Každodenní volbou a rozhodnutími, k nimž dospějeme, soustavně tvoříme svou novou karmu. Někdy je reakce téměř okamžitá, častěji se však odkládá na dobu pozdější nebo do dalšího života. Například požitkářství potřebuje k uspokojení léta. Národ, který vyvolá válku, bude v budoucnosti napaden, tvrdí Cayce.

Špatná karma je vyrovnáváním dluhů, překonáváním rozdílů, odstraňováním extrémů. Je plodem nestřídmosti, zanedbávání, pýchy, nenasytnosti, žárlivosti a nenávisti ve všech formách. Pokud se s ní její tvůrce nevyrovná a nepřekoná důvody, které ji způsobily, bude se mu cyklicky vracet.

Odpouštění je jedním z hlavních témat bible. Často je jediným způsobem, jak negativní karmu zastavit. Odpusť a bude ti odpuštěno, píše Lukáš. Proč? Odplácet znamená přilít oleje do ohně, vytvářet novou karmu toho, kdo odplácí. Přivolává to zlo. Má je pomsta, řekl Pán. Protože stejnou měrou, kterou měříte, bude měřeno vám, varuje Lukáš.

Hněv ničí mozek stejné jako nemoc. Je to vlastně nemoc mysli! (470-37, P-28).

Osudová setkání

Zákon karmy působí zvláštně a ne vždy chronologicky. Může být posunut i o několik životů když se objeví takové podmínky, které je entita duševně schopna splnit. Duše a skupiny duší se vracejí zákonitě nebo podle vlastní vůle. Ovšem nepravidelně. Karmické problémy spojené s jinými osobami se mohou posunout, aby se tyto osoby znovu setkaly. Každé blízké spojení trvající dlouho, je téměř určitě karmou, dobrou nebo špatnou.

Otázka: Existuje někdo, s kým bychom v manželství byli stejně šťastni nebo dokonce šťastnější než jsme dnes?

Odpověď: Takových bychom mohli jmenovat 25 nebo 30, pokud si je vyberete! Svatbu si děláte sami! Je to zkušenost, kterou je nutné projit, jestliže to nyní chcete. Jí totiž máte projít, dříve nebo později. Může to být nyní chcete-li (2525-L).

Dlouhodobě špatná karma neexistuje, pouze dobrá, protože jejím cílem je duševní růst. Když jdeme k zubaři, může to chvíli bolet, ale pak budeme s výsledkem souhlasit. Dobrá karma je výsledkem trpělivosti, porozumění, vlídnosti, veselosti, tvrdé práce, štědrosti a péče, je ovocem ducha. Hledáme-li dokonalost, začněme u sebe!

Na světě je mnoho lidí bez naděje, kteří jsou podvyživení, špatně bydlí, jsou zklamaní a rozčarovaní. Ať jsou příčiny hmotné nebo duchovní, nesmíme se od jejich potřeb odvrátit, protože jak říká Cayce všichni jsme strůjci svého bratra. Když převezmeme část nákladu druhého, když se pokusíme napravit jeho nedostatky, nejenže mu poskytneme službu, ale vytváříme si dobrou karmu a možná i lepší společnost. Proto je lépe dávat než dostávat.

V jednotlivých inkarnacích se mění pohlaví, rasa, barva a náboženství člověka, byť pohlaví se většinou nemění. Z toho plyne, že nesnášenlivost je naprosto zbytečná a hloupá. Lžeme sami sobě, máme-li předsudky vůči druhým. Reinkarnace a karma tak jednou provždy ničí všechno, co vede k rasové a náboženské nesnášenlivosti. Všichni lidé jsou bratry. Jiný skutečný vztah neexistuje.

Existuje mnoho stupňů rozvoje duší, které se nevyrovnaly s vlivy pozemských a vesmírných zkušeností. Duší, které si nejsou vědomy toho, že vůle nabízenou příležitost může nebo nemusí využít. Kdekoliv na cestě vývinu člověk může uklouznout, spadnout zpět a táhnout za sebou další lidi. To se stalo v Atlantidě. Přineslo to úplatky, morální úpadek, zničení říše proslavené mocí a autoritou. Její drzost byla nevyčerpatelná.

Někteří Atlanťané se stali nástroji zla ovládajícími ostatní elektrickými a psychickými silami. V době, kdy elektřina, masová hypnóza a manipulační psychologie byly neznámé, by jejich zneužití nemohlo být zcela potrestáno. Proto ti, kdož tuto moc zneužili, se ve své nenasytnosti a vášni ovládat druhé nemohli převtělit dříve, než dostali příležitost v podobných podmínkách, které lze využít tvořivě. Cyklus vývoje lidstva podobné úrovně dosáhl až ve 20. století Atlanťané se dnes převtělují ve velkém počtu. Proto můžeme porozumět překvapivým technologiím jako výsledku odvážného, vynalézavého génia jednotlivců, kteří si v paměti přinesli výdobytky Atlantidy.

Nadešel čas zkoušek

Současnost je dobou zkoušek těchto inkarnovaných duší, které tak mají zjistit, zda během století, která je oddělují, získaly takové hodnoty, s jejichž pomocí překonají nové pokušení plynoucí ze sobectví a z civilizovaného barbarství. Je to první příležitost, v níž mohou naplnit karmu své doby z období Atlantidy. Mezitím měli možnost osvojit si nezbytnou moudrost a bojové kvality. Svými činy rozhodnou o osudu národa a světa.

Karma však není fatalismus, třebaže v Indii uškodila mnoha lidem. Rozhodující je vůle. Ta nabízené možnosti přijímá nebo odmítá. Právě proto existuje v každém životě. Rozhodujícím vládnoucím faktorem je vůle, která může model a osud vytvořený minulými činnostmi duše změnit. Karma předurčený soubor podmínek je jasná, ale vůle a rozum ji často mohou změnit. Stejně jako v člověku existuje svobodná vůle, je v něm i předurčení. Jsme jako medvědi v ZOO, mohou běhat dopředu, dozadu a stranou zcela volně, avšak určitou hranici překročit nemohou.

Jestliže v této třídě života propadneme, musíme se vrátit a zopakovat si ji, protože přijít do nebe bez absolvování nezbytné výuky by znamenalo zánik smyslu naší existence. Ocitli bychom se v prostředí, k němuž nejsme přizpůsobeni. Byli bychom v nevýhodě.

Reinkarnace a karma v tomto boji za lepší život a lepší svět člověku poskytují novou naději a porozumění. Bible, nejpozoruhodnější ze všech knih, dostává nový význam. Zdánlivá nerovnost lidí tělesná i mentální je omluvitelná tak, jako nespravedlnost spravedlivého Boha. Nespravedlnost zůstává u lidí. To, co vypadá jako štěstí, nepoctivost, neštěstí, tkví v pevném podkladu. Nikoliv v náhodě nebo v čertovských činech vrtošivého Stvořitele.

Tehdy byl Amululu entitou mezi Atlanťany, kteří přišli do Egypta. Přišel s dětmi zákona Jediného, aby připravil cestu k záchraně zásad a pravd, jež mu dali učitelé. Udělal to, aby vyložil pravdy o vztahu člověka k Tvořivým silám. Jejich vysvětlení ve vztahu k blízkým lze najít v tom, co tvoří duševní pravdu o vztahu duše k Stvořiteli, co spočívá v její vlastní zkušenosti. To je opakem toho, co řekl: Co uděláš tomu nejmenšímu, uděláš mně.

V té zkušenosti (v životě) byla entita pomocníkem, který se podílel na zpřístupňování učení lidem dnešní Indie nebo země Saneid, země On a lidem z Mongolska, kteří se shromáždili a porovnali to nejlepší, aby mohli (pravdy) použít v životě svého lidu. Hledali jejich projevy ve vztahu k blízkým a činy je pomáhali přibližovat porozumění Tvořivých sil.

První z činností entity bylo vyprazdňování, aby Amululu člověk často obdivuje věci, které vlastnoručně vyrobil. Jsou však jako mech a rez; změna postoje, změna prostředí, změna vládnoucích vlivů je odstraní. Způsoby a postupy se mohou měnit, ale cíle zůstanou, protože říká: Nebesa a Zem pominou, ale má slova, mé skutky milá a milující mysl, trpělivost, trvání na pravdě nepominou. Jsou základními kameny, na nichž stojí národy, hledající vědomosti o Bohu. Když je odstraníme, uvolníme prostor ničivým silám, které vznikly a vznikají, když člověk opustí Boha a obrátí se raději k bohu žranice, k bohu zlata, k bohu kamene, slávy nebo štěstí. Ty blednou a hynou, ale činy dobra, něžná slova zůstávají navěky (1159).

Lidský osud

Bůh je začátek a konec všeho, co se projevuje v hmotném světě, co je známo jako planeta. Z ní člověk směřuje ke konečnu. On je alfou a omegou začátkem a koncem. Bůh, Otec a Duch je rozhodující síla každé činnosti. Není však dostatečná, aby byl člověk spasen. Člověk je bytost se svobodnou vůlí. Jak bylo naznačeno alfa-začátek, omega-konec, protože oddělení, potvrzení, izolace, tvoření, přidávání, jsou v činnosti mezi začátkem a koncem nezbytné (8337).

Když člověk studuje sám sebe a svůj vztah k celku, má porozumění pro roli, kterou hraje v obrovském schématu stvoření. Může stát před záhadou výjimečného rozdělení energie ve hmotě, vždy má však otevřeny dveře, jimiž může projít a osvojit si nový názor. Samozřejmě, tyto dveře vedou k jeho vnitřnímu já. Musí porozumět tomuto nekonečnému, mnohostrannému já a jeho vztahu ke Zdroji.

Cayceho výklady říkají, že Bůh je základní životní silou, tvořivou silou, elán vital, která se projevuje jako mysl. Mysl nezahrnuje pouze tělesnou lidskou mysl její trojrozměrné vnímání sebe sama obsahuje také čtvrtý, pátý a další rozměr (dimenze) pohledů jiných oblastí vědomí. Boží mysl zahrnuje životní energii, kterou nazýváme příroda, včetně univerzálně rozvinuté části mysli na všech úrovních vývoje, v celém vědomí, v individuálních postojích zahrnuje nás. Člověk je nejvyšším projevem hmoty. Duše je nejvyšším projevem ducha, v podstatě jsou jedno a totéž. Člověk v hmotě neobsahuje Stvořitelovu mysl, nýbrž mysl, která je vyjádřena třemi částmi: vědomím, podvědomím nebo nevědomím, nadvědomím. Nadvědomí je duševní silou, duchem, který je často v rozporu s vědomím v pozemském světě. Nakonec však vítězí duch.

Celá síla, moc, všechno od začátku do konce je jedním Zdrojem Hmota, třebaže je zdánlivě pevná, se mění, když se rozdělí na nejmenší částečky na energii s elektricko-duševním základem. Dělení, které se v hmotném světě jeví jako naprostá samozřejmost, způsobují dvě příčiny:

1) Vzpoura člověka proti Tvořivé vůli a to v hmotném světě i mimo něj byť boží vůle vždy ovlivňuje entity během jejich pobytu na planetách na Merkuru, Marsu, Jupiteru, Neptunu, Venuši, Saturnu, Uranu, s nimiž je spojeno sedm žláz s vnitřním vylučováním, tvořících zásobárny karmy.

2) Omezené možnosti vědomí v hmotném světě nebo v časoprostoru, protože člověk žije v trojrozměrném světě. Pět smyslů je nespolehlivých, existují zvuky, které člověk neslyší, stejně jako barvy, které nevidí.

Ucelenost pozemské existence je zdánlivá. Původní podnět, síla, která dala vznik duši, se projeví a převládne v každé existenci, jestliže jí dáme možnost, aby se projevila. Duše sama vyjádří vůli svého Stvořitele. Duch porazí hmotu.

Podobné žádá podobné; říká Cayce. Člověk jako boží stvoření se bude snažit vyjádřit Jeho přítomnost, tedy to, že má v sobě Ducha Myšlenky, jsou skutky. Stáváme se tím, o čem neustále přemýšlíme. To, co nosíme v srdci, se stane naší součástí. Ve hmotě přenášejí krvinky produkty vnitřních žláz, které jsou napojeny na ducha a duši člověka. Vlastností ducha a duše je tolik, kolik je vlastností mysli Probouzíme je upřímným hledáním svobody ducha.

Kdo je tvůj Bůh? Zajímá tě pouze to, co budeš zítra jíst nebo co si oblečeš? Ty malé víry, malé naděje, které tvému vědomí umožní zaměřit se na něco takového! Což nevíš, že jsi Jeho? Vždyť si Jeho dílem! Přál si, abys netrpěl, ale nechal tě, aby ses rozhodl, zda se chceš o svém vztahu k Němu dovědět (281-41).

Duši nepomáhají tvořit vědomosti, nýbrž jejich každodenní získávání a využívání. Není důležité, co víme. Ani naše přesvědčení a prohlášení nejsou směrodatná. Důležité je to, co děláme! Duše se projeví ve skutcích, ať už byla postavena na jakýchkoliv základech. Může se projevit ve hmotě stejně jako v jiných sférách netělesného vědomí. Mysl, věčný stavitel je motivující silou, která působí všude. Co člověk udělá v tělesném, projeví se v tělesném, co udělá v mysli, projeví se v mysli, co udělá v duševnu, projeví se v duši.

Pouze lidská vůle brání člověku, aby zajistil Boží jednotu. Člověka nic nedělí od jeho Tvůrce. Pouze člověk sám se odděluje. Od začátku byl sám sebou. Bylo to jeho ego, které představovalo ničivou sílu, pád člověka. Výlučně člověk, Ztracený syn, může znovu získat postavení, které měl na začátku. Cestu mu přišel ukázat Kristus, ukázal mu způsob, jak získat skutečný, duševní, přirozený domov. Zásluhou svobodné vůle a rozumu se člověk k Božímu zákonu přibližuje nebo se od něho vzdaluje. Zákony mezi Stvořitelem a stvořeným jsou neměnné.

Když přišel Princ míru na Zem, aby završil svůj vývoj na Zemi, překonal tělo a pokušení. Stal se prvním, kdo překonal smrt těla. Aby osvětlil a znovu oživil tělo, které mohl vzít znovu na sebe i když už tělesné tekutiny byly odstraněny (1152-L-2).

Veškerý tvůrčí proces, vývoj, růst, přicházejí z nitra. Připravila je mysl. Vždyť každá buňka v těle je samostatným světem. Pouze v dokonalém souladu s dalšími bude každá buňka vytvářet podmínky nezbytné pro obnovu tělesných i duševních sil. Duch je součástí hmoty. Má elektrickou povahu. Bez ohledu na jeho hmotné projevy. Podléhá Boží vůli, ale také vůli člověka. Proto je zákonitě člověk pánem všeho a jediným dědicem stvoření. Bůh si nepřál, aby kterákoliv duše trpěla. Člověk ve své tvrdohlavosti nezřídka poslouchá to, co ho od Tvůrce odděluje, říká Cayce.

Konec pozemského koloběhu

Když člověk porozumí podstatě a zdroji všeho, duševní entita se probudí a bude se vyvíjet. Výsledkem bude vyšší tělesná, myslící a duševní úroveň. Pozemský koloběh skončí a entita přejde do jiných sfér, kdy už tělo nebude duši bránit, aby se volně projevila. Vědomá mysl se posune k podvědomí nebo nevědomí a duše bude svobodná ve hmotě i mimo ni. Vůle se shodne s vůlí Stvořitele. Tak se vývoj energie ve vibracích, ducha ve hmotě, přiblíží k bodu, kdy se člověk sjednotí s Tvořivou energii nebo s Bohem.

Člověk na hmotné planetě dosáhne úrovně, kdy si uvědomí, jak nakládat se svými vědomostmi, s inteligencí První příčiny. Dělá a vyrábí to, co představuje vstup do první příčiny, principu nebo podstaty. Může projevit to, co duše získá, co jí umožni stát se přijatelnou, družnou pro Tvořivou sílu.

Jako každá entita, duše prochází z jedné sféry vědomí do druhé. Uvědomuje si sama sebe i sféru, v níž je. Tak se entita vyvíjí v různých pozemských sférách a ve slunečním systému. Duše je tak skutečná jako hmotné tělo. Stejně jako hmotné tělo podléhá zákonům. Osobní zkušenost ovlivňuje vnitřní duši. V hmotné, myslící a duševní zkušenosti duši odhalujeme, že tyto vlivy účinkují na myšlení těch, kdož dělají to nebo ono. Kde se berou? Dává je Já! Stejně, jako když entita mysl naplňuje věcmi smyslnými, bude je mysl dále budovat a tělesná mysl bude orientována smyslně.

Mysl je vždy budovatelem těla nebo duše. Je-Ii mysl člověka plná věcí hovořících o duševnu, bude to duševně myslící člověk. V hmotném světě vidíme závist, boj, sobectví, lakotu to jsou děti člověka. Dlouhotrvající trápení, jemnost, bratrská láska, dobré skutky to jsou děti ducha. Vyber si, komu budeš sloužit. Jak si jednotlivec vybere z každé zkušenosti, v každé době, ve vztahu k zákonům Tvořivých sil, tak se entita bude vyvíjet směrem k Stvořiteli.

Kdo se dívá dovnitř, je výš, protože duch pozná Ducha svého Tvůrce a děti jednoho (otce) jsou si podobné. Můj Duch přináší moudrost tvému duchu, říká Ten, kdo dává život. Co je život? Vyjádření První příčiny Boha (720-CA).

Výklady zdůrazňují, že pak jeho cílem bude vývoj směrem kupředu a nahoru, dokud se myslí a duchem nevčlení do jednoho Celku a současně si zachová individualitu. To je skutečný význam a smysl života. Sjednocení s Tvůrcem je lidským osudem, člověk se znovu stane hodnotným společníkem Stvořitele. Nejen že je možné a vhodné, aby se stal součástí sjednocení Celku, je to dokonce nezbytné, ať už by to mělo trvat jakkoliv dlouho. Konečná energie tvoření se nakonec růstem ve věčnosti stane součástí Celku tak, jako se neztrácejí buňka, atom, pohyb, dešťová kapka. Sjednotí se s vesmírnými silami. Nic se neztrácí, ani není zničeno, mění se pouze forma.

Tohoto stavu lze dosáhnout po třiceti reinkarnacích v hmotném světě a po vývoji na všech úrovních v jiných sférách. To, co se získá v kosmických sférách, se musí potvrdit v hmotné sféře, protože Zem je místem zkoušky, světem soudu nad všemi univerzálními vibracemi. Bez přechodu do dalšího stadia vývoje není možné zvýšení vibrací až k bodu, v němž se entita stane součástí Celku. Člověk se nemůže stát dokonalým v hmotném stadiu. Naopak, často se v něm zamotá, protože neumí odolat pokušení. Proto se růst na každém stupni systému musí projevit v těle.

Zem je místem potvrzení. Člověk na ní musí prokázat vývoj, jímž zatím prošel, tak jako ve vyšších duševních úrovních může ukázat svou cestu k dokonalosti, tam začne působit Milost odpuštění minulých hříchů. V té chvíli opouští zákon karmy.

Zjišťujeme, že náhodné souvisIosti neexistují. Každý jednotlivec pokračuje ve vývoji entity na dnešní zemi, kterou v předchozích podmínkách opustil. Každé zrnko myšlení, nebo podmínky je následkem jiných podmínek vytvořených tímto já (8337-4651).

A co dál

Planety slunečního systému nás ovlivňují nikoliv svým postavením v době narození, nýbrž proto, že je duše v době mezi reinkarnacemi navštěvují. Mnohé ze současné astrologie je už zastaralé.

Entita nastoupila na planetu Zem a získala tělo, protože v něm existovaly podmínky, které si duševní entita zasloužila ve slunečním systému Země. Nedostatečná hmota v nich je vrácena k novému modelování. Jako v tomto případě, entita byla vypuzena na Saturn.

Vidíme vztahy ve sférách Merkuru, Venuše, Marsu, Jupitera, Země, Uranu a Neptunu. Postupně se přechodem entity z jednoho vývoje k druhému mění, tak dlouho, dokud entita přes Arktur nebo Septimus sluneční systém neopustí.

Na Zemi entita projevuje tolik nenávisti, povýšenosti nad tělesnými zákony, že každé její přání je nepřirozené. Vyžaduje opětovné vyvolání, modelování, nový začátek ve sféře sil Saturnu (8337-4711).

Na co člověk myslí, nad čím přemýšlí, čím žije, čím se živí, co očekává, tím se jeho duše-tělo stane. Setrvá-li na morálních, etických, duševních základech, zmenšuje odstup mezi sebou a svým osudem. Neexistují zkratky vedoucí jednoduchými náboženskými postupy, přes zkušenosti s drogami, gymnastiku mysli.

Změna, vývoj, růst nastanou, když se entita sjednotí s Tvůrcem. To udělal člověk-Ježíš, náš starší bratr, aby nám ukázal cestu. Mnohokrát na sebe vzal tělesnou podobu se všemi touhami a pokušeními. Stal se dokonalým tělem, myslí a duší jako Kristus a sjednotil se se Stvořitelem v duchu i v mysli, nebyli však identičtí.

Proč člověk přišel na Zem, aby zemřel a to na kříži? Bylo to naplněním slibu, naplněním lidského stavu? Proč na sebe vzal tělo a přišel na Zem jako člověk, když ne proto, aby byI jedno s Otcem, aby člověku ukázal, co Otec myslel tím, když řekl: Budeš-Ii volat, uslyším tě. Třebaže budeš daleko, i když budeš plný hříchu, když se umyješ v krvi beránka, můžeš se vrátit. I když byl prvním člověkem, prvním z Božích synů v duchu i v těle, bylo nezbytné, aby se vyrovnal se spojením, oddělujícím člověka od Tvůrce, které bylo nutné z lidské zkušenosti odstranit (3014-CA).

Závěr

(Jak mistr řekl) Kdo ve mně setrvá, nechává všechno na Kristovi, sjednotil se s Kristem a není už vystaven pokušením světa, proto je s Ním jeho. Takový se nevrací k tělu (2094-CA).

Člověk, aby se sjednotil s Otcem, musí dosáhnout takové dokonalosti, jakou měl na začátku. Bude však mnohem moudřejší. Tato téma se v bibli stále opakuje. V Genesis řekl Pán Abrahámovi: Já jsem silný bůh Všemohoucí. Jdi přede mnou a buď dokonalý. Deuteronomové říkají: Budeš dokonalý před Hospodinem, Tvým Bohem. V dopise Efezanům čteme: Abychom dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího jako dokonalého muže, míry Kristovy pevnosti. Evangelista Matouš poukazuje: Buďte tedy dokonalí jako váš Otec, který je na nebesích. Sv. Pavel to v dopise Římanům shrnul následovně: Sám Duch s naším duchem svědčí o tom, že jsme dětmi Božími. A jestliže dětmi, pak rovněž dědici, dědici Božími a spoludědici Kristovými, takže spolu trpíme, abychom také spolu byli slaveni.

Takový je osud člověka znovu získat to, čím už byl a čím chtěl být v duchu a ve smyslu jednoty s Celkem, přece však samostatný.

Neznamená to ztrátu identit, neboť každá vůle si individualitu zachovává navždy. Stejně tak svobodnou vůli a rozum, které však budou ve shodě s Boží vůlí. Za tohoto harmonického stavu relativní dokonalosti, jakou mají podobné duše, bude entita nezávislá, oddělená a vědomá si své individuality. Nebude však bez poslání!

Všichni lidé jsou stvořeni jako bohové. Jsou nadáni moudrostí a tvořivou myslí, vždyť duše jsou pouze atomy Božího těla. Mohou s Ním žít a stát se spolutvůrci, pány, vládci nad kteroukoliv sférou, jíž duše prochází. V každém místě na Zemi i jinde mohou duše své bratry vést. Některé rozvinuté duše si právě v důsledku toho samy návrat do těla vyberou. Existuje tedy cesta z tohoto lidského dilematu. Osud člověka spočívá v něm, protože život je duchem činnosti a je věčný!

Ne ve spoustě peněz, půdy, majetku, domů; dobytka nebo zlata najdeš sílu, bezpečnost, dokonalou znalost Boha. Najdeš je ve schopnosti sloužit svému bratru (900-D301).

Ať už se člověk vydá jakoukoliv cestou, musí se nakonec vrátit ke svému Zdroji, neboť osud jeho života je v tom, kdo mu ho dal. To je cílem. Během cesty lze dosáhnout vyšší, ušlechtilejší existence pro všechny Iidi. V ní se lidské a boží zákony sjednotí. Zápas a růst pokračují. Vedou ke Světlu. Pomalu, postupně se svět stává lepším.

Třebaže je možné, že někdy člověk sklouzne a spadne, určitě se krok za krokem od temnoty blíží ke světlu. Vede ho božská jiskra v jeho nitru.

Jak můžeš splnit jeho výzvu? Není ve velkých nebo nebojácných skutcích, ani ve vynášení vědomostí nebo sily, nýbrž v jemnosti duševních věcí. Oddělíš se? Na Zemi, v nebi, v pekle neexistuje nic, co by tě mohlo od Boží lásky, od tvého bratra oddělit. Pouze ty sám.

Buď proto nahoře a pracuj. Uvědom si, že jestliže si v životě dělal věci, které tvou osobu narušují, rozplynou se v jemnosti, v trpělivosti. V trpělivosti si uvědomíš svou duši. Uvědomíš si, že tvá individualita je v Něm. Tvá osobnost bude svítit, protože sis uvědomil svého Pána a Tvůrce.

Tvůj osud a osud světa leží v tvém nitru... (281-56)

-koniec-

Pokračovať budeme autorovou ďalšou knihou...

Edgar Cayce, Richard Gordon

Z knihy TAJEMSTVÍ ZÁHAD
S láskavým dovolením vydavateľstva Eko-konzult

KNIHU môžete objednať na tejto adrese

Zdroj: http://www.ekokonzult.com/