Edgar Cayce: TAJEMSTVÍ ZÁHAD II.

Na začátku byl skutečně pouze Duch, obrovské moře myslící síly, rozšířené energie, která vyplňovala prostor a čas. Vševědoucí, všemohoucí, všude přítomný zdroj všeho, prvotní příčina, vesmírná síla To byl celek, esence života. JSEM, KDO JSEM. Věčný Bůh.
Boží mysl obsahuje všechnu životní energii, protože všechno ve své podstatě je Jedno(ta). Celý čas, celý prostor, celá síla a hmota jsou v podstatě jedno a jsou založeny na síle, přitažlivosti a odpudivosti, na základě zákona kladného a záporného, kolem něhož se vesmír pohybuje. Pohyb, vibrace atomové struktury jsou projevem Stvořitele.

Během této činnosti, shromažďováním kladných a záporných sil, vzniká tvořivá síla. Atomy, molekuly, buňky i hmota se mění, avšak jejich esence, duch, jsou neměnné. Mění se pouze forma projevu, nikoliv jeho vztah k prvotní Příčině.

Druhým důvodem byla touha po sebevyjádření, touha po tvoření, touha po společnosti. Duch se pohyboval a pohybem mimo sebe vytvořil oddělenou vibraci, oddělený projev. Tak přišel do tohoto moře mírumilovné a harmonické vibrace Amilius, Světlo prvotní vyjádření božské mysli, prvotní projev ducha, první Syn, který ze Zdroje vyzařoval tak, jak se tvoří myšlenka nebo jak vzniká idea. To bylo prvotní stvoření.

Bůh se vznášel a řekl: Budiž světlo. A bylo světlo. Nikoli sluneční, nýbrž takové, které přes které, v kterém má a vždy měla každá duše svoje bytí. (Případ 5246 L I)

Amilius byl vytvořen svobodnou vůlí a rozumem, protože jinak by zůstal součástí celku a ve vůli celku. Tvořil část Zdroje a byl si to ho vědom. Byl však oddělenou entitou s vlastní jedinečností a zároveň se svým Stvořitelem tvořil jednotu v duchu a cíli.

Amilius způsobil i příchod jiných duševních entit do elektro-duchovního světa. Všechny duše byly stvořeny na počátku, žádná nevznikla později. Měly svobodnou vůli a rozum. Existovaly jako děti ve stavu dokonalosti, v souladu s božskou vůlí svého Stvořitele. Tyto nespočetné a nesexuální projevy ducha byly bezchybnými potomky dobrotivého Otce. Těšily se ze skutečného duchovního života ve skutečném duchovním světě. Zcela přizpůsobeny Nejvyšší vůli jako Amilius, byly společníky Otce, jak si přál. Byly součástí celku, ale uvědomovaly si, že jsou oddělené a nezávislé.

Protože měly svobodnou vůli, už každá prvotní myšlenka, prvotní reakce, prvotní projev se mírně lišily od ostatních. Tak se každá individuální idea, uskutečnění nebo motiv, staly částí entity.

Myšlenka za myšlenkou, zkušenost za zkušeností každého z těchto netělesných duchů, vytvářela jejich zvláštní osobnost a charakter. Činnost duchovní entity se stala záznamem její duše. Jak myslela, tím se také postupně stávala!

Každá myšlenka, každý čin entity se zaznamenával nejen v její duši, ale i v přadenu času a prostoru, tj. v tzv. Akašických záznamech. To je Zapisující anděl nebo Kniha života. Nic neunikne. Každá vibrace se od počátku v toku času a prostoru soustavně zaznamenává.

Vůle duší však dlouho nezůstala vůlí jejich Zdroje. Začaly experimentovat, okouzleny silou své tvořivé jedinečnosti. Touha a povýšení způsobily vznik nečinnosti toho, co stálo proti dobru, co bylo v protikladu s Boží vůlí. Zvětšováním vlastní vůle a nezávislosti vzniklo sobectví. Toto odvrácení od Boží vůle znamenalo pád, oddělení a konec stavu dokonalosti. Bylo tím, co je pojmenováno jako Vzpoura andělů nebo Pád člověka.

A nebylo návratu

Když se duše od Boží vůle odvrátily, oddělily se od svého duchovního domova. A to na velmi dlouhou dobu. Tento osud, směr dalšího vývoje si vybraly samy. Proto se pouze vlastním výběrem znovu mohou vrátit do svého duchovního domova. Brzy nebylo návratu, protože stav dokonalosti, do něhož se zrodily, bylo těžké udržet. Dostaly se do velkých problémů. Začala samotvořivá evoluce. Návrat byl proto mnohem těžší. Neustále se vzdalovaly od Boží vůle, až ztratily naději na návrat na návrat do svého přirozeného bydliště.

Amilius si uvědomoval, co se stalo. Dospěl k plánu, jak se pomocí útěku vyhnout problémům, do nichž se padlé duše dostaly. Zakročil a svobodně se rozhodl nést tíhu budoucího světa poslání, které ohromovalo svou velikostí. To byla první z mnoha obětí v rámci této evoluce.

V souladu s tímto plánem vznikla hmota. Pro fyzické předvedení byla základním předpokladem oddělení se od duchovna. Tak si duše svůj pád mohly uvědomit, i když Zem nebyla stvořena pouze pro člověka. Sluneční systém, planety a Zem se zformovaly, vytvořily stejnými myšlenkovými vibracemi a stejnou životní esencí vyzařující z Boží mysli. Póly kladný a záporný, kolem nichž se svět pohybuje, byly klíčem. Stavebním kamenem se stal atom tvořený negativními elektrony kroužícími kolem kladných protonů. Každý atom, každá buňka je samostatným světem, určovaným stejným duchem, dávajícím život. Není stvořitelem, je pouze projevem Stvořitele.

Všechno kolem nás, celý nekonečný, ohromující vesmír je postaven na principech známých jako hudba, aritmetika a geometrie, harmonie, systém a rovnováha. Změnou vibrací vlnové délky a frekvence vznikly různé pohyby, modely, tvary a látky. To byl počátek zákona různosti, jenž nabízí nekonečné vzory všeobecného modelu. Na tomto zákoně jsou založeny velké rozdíly síly a hmoty. Podléhá jim jak plynný vodík, tak hmota neutronových hvězd.

Každý model v sobě nese svůj plán růstu a vývoje, který jakoby korespondoval s tónem a notou v hudbě. Noty se spojují do stupnic, stupnice do frází, fráze se mění na melodie, melodie se promíchávají, aby vytvořily symfonii. Boží mysl hraje ve vesmíru bez omezení v nepředstavitelné obrovské představivosti všetvořícího Ducha.

Celá hmota se stále pohybuje a mění. To, co učí dialektický materialismus, že pohyb je neoddělitelnou vlastností hmoty, je skutečně pravda. Hmota svůj tvar přizpůsobuje vibracím a činnostem podle zákona přitažlivosti a zákona protikladů. Všechno, co vzniklo, bylo podobou mysli Duše Stvořitele (a na to vědci ve své učenosti jaksi zapomněli). Všechna hmota obsahuje ducha fungujícího jako elektřina, jež se projevuje různými formami v různých, těžko představitelných škálách vibrací a rychlostí. Každá podmínka existující v materiální sféře má svůj protipól a model v kosmické nebo duchovní sféře. Všechny síly jsou jednou silou. Duchovní a materiální věci jsou ve své podstatě stejné, i když se jeví a vystupují různě. (Je to tedy konec tisíciletí přetrvávajícího boje idealismu a materialismu. Nejlépe to asi vystihli dualisté.)

Vesmír kolem nás

Světy byly stvořeny a jsou tvořeny stále z této různorodé masy nazvané vnější sféra, nebo z těch částí, do nichž se člověk dívá. Mlhy se soustřeďují... a co je počátkem? Ve stejném začátku vznikla i zemská sféra. (Případ 900 340)

Zem je pouze atomem ve vesmíru světů. Sluneční systém zahrnuje jiné dimenze nebo jiné stavy existence vědomí. Každá dimenze má vlastní zákony, avšak síla ovládající Zem vládne i na planetách, hvězdách a souhvězdích, protože tam všude platí zákon přitažlivosti. Zem znázorňuje třetí dimenzi, laboratoř celého systému. Ostatní planety Merkur, Mars, Venuše, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun měly jiné role v evoluci duše, lišící se od pozdějších úvah.

Zem, původně horká vibrující hmota, z níž stoupala pára, se jako doprovodný svět zařadila do vesmíru světů. Když se začala otáčet, pomalu se přibližovala k Slunci, od něhož dostala popud k probuzení prvků, jež zrodily život v jeho různých formách. (Případ 346 6)

Je nutné mít na paměti, že Zem byla zvířaty zaplavena dříve, než ji zaplavili lidé! Nejdříve (byla) hmotou, nad níž se vznášela mlha, ta se potom zvedla, jí se prodralo světlo, stala se společnicí (planet) ve vesmíru. Jak začala svou přirozenou (nebo nyní přirozenou) rotaci s odlišným vlivem na různé části (Země), pomalu ustupuje stále pomalu ustupuje nebo se přibližuje k Slunci, dostává popud k probuzení prvků dávajících život (radiací podobných prvků ze Slunce)... Tyto prvky mají svou přitažlivost i odpudivost, nebo odpor a spojování se. To vidíme všude, ať mluvíme o nebeských zástupech, hvězdách nebo planetách. (Případ 364 6)

Zákony tvořivých sil jsou všeobecné:
prvním je zákon lásky,
druhým zákon rozmnožování,
třetím zákon evoluce nebo růstu a vývoje.

Tak se Boží duch, Tvořivá Síla pohybovala před tváří Země a z chaosu vznikla krása divoké přírody v celé své slávě. Cayce říká:

„Boží mysl zahrnuje jedinou životní energii a její všeobecně rozvinutou část, zvanou mysl, ve všech jejích formách, stadiích vývoje, ve všech vědomích, individuálních názorech, včetně našich. Protože jsme ve fyzickém tvaru, nemáme mysl Stvořitele, nýbrž materiální mysl.“ (Případ 792 /a/)
„První příčinou bylo, aby stvořený byl společníkem Stvořitele. Aby svým projevem v činnosti toho, co bylo dáno stvořenému, dokazoval, že je hoden, ale i schopen být Stvořitelovým společníkem. Jelikož každá forma života, kterou člověk v materiálním světě potkává, je esencí nebo projevem Stvořitele, není Stvořitelem, nýbrž projevem Prvotní příčiny.“
„Pak duše potomek Stvořitele (když) vstupuje do vědomí, jež se projevuje v každém plánu nebo sféře činnosti, má svobodnou vůli, kterou má užívat v duchu svých schopností, kvality nebo podmínek své existence. Bude projevovat, ukazovat a předvádět, co znamená její činnost ve směru Prvotní příčiny.“ (364-Sd-1)
„Když se vesmírné síly spojily, nad vodami zněl zvuk přicházejících Božích synů. Ranní hvězdy zpívaly. Před tváří vod zněl hlas slávy přicházející pláně sloužící k usazení člověka. Zem se stala místem a později byla schopna stát se bydlištěm tvora nazvaného člověk.“ (Případ 34-L-II)
„Entita byla na počátku, když byly dány prvotní prvky a prvotní síly se daly do pohybu a vytvořily sféru nazvanou zemská pláň. Když ranní hvězdy zpívaly a šeptající větry přinesly zprávy o přicházejícím lidském osídlení, o duchu Stvořitele, stal se živou duší. Entita začala být v tom davu.“ (Případ 294-L-I)

Příchod na zem

Amilius dostal do péče zemskou sféru. Říše minerálů, rostlin a zvířat se vyvíjela dávno před vstupem člověka na planetu. Ovládaly je neměnné zákony, dávno uvedené do pohybu. Duše z duchovna přitahovala hmota. Ve velkém počtu přicházely do nových vnějších sfér. Zem byla pouze jednou z nich!

Tyto duše, ještě v duchovnu, jež zemská sféra přitahovala, sledovaly různé formy živočišného života a jejich tělesné svazky. Toulaly se kolem, dívaly se na zvětšování a růst, na pomalu chladnoucí Zem s tropickým podnebím. Viděly zemské plody a chtěly je ochutnat. Sledovaly páření zvířat a chtěly také zkusit sex. Tato touha je nutila hledat hmotné vyjádření. Stále častěji získávaly hmotné zkušenosti, staly se z nich labužníci. Duše o sobě měly také vlastní, individuální představy, a měly názory, získané od Boha. Začaly si hrát na tvoření, napodobovaly Stvořitele. Zahloubaly se do tvořivých sil, jimiž byly od počátku obdařeny. Napodobovaly zvířata i ptáky, snily o tom, jak by bylo příjemné žít v těle některého z nich.

Myšlenky se staly činy, jejich touhy se zhmotnily, protože způsoby tvoření byly těmto duším přístupny. Tito tvorové byli nejdříve pouze formami myšlenek nebo jejich zviditelněním, získaným zformováním do určitého tvaru. Podobně, jako se rozdělí atom, který vytváří dva atomy, nebo jako ve vodní nádrži roste améba. Když se zformoval požitek z tělesných a materiálních přání, začal se zhmotňovat a zpevňovat, až nabyl barvu prostředí tak, jak se chameleon přizpůsobuje svému okolí.

Na počátku, když hmota byla naplněna duchem tvořivého vlivu, vznikl člověk. V prostředí, jež bylo stvořeno k sídlení ducha, s duší, jež se mohla spojit s tvořivou energii. Hmota, naplněná duchem vznikla proto, že oddělený duch zhřešil a pouze v hmotném nebo tělesném prostředí se vlastnosti zdroje dobra mohly projevit.

Protože duch zla nebyl/není projevem ve hmotě. On se v ní pouze pohyboval, stěhoval se do ní z hmoty. Tak, jako se z času na čas stěhuje do hmoty a skrze ní, tak i člověk v konečné mysli si uvědomil umístění duše, ducha, těla. Tedy, jak vidíme, mysl člověka se rozdělila na chápání vědomého, fyzického vědomí, podvědomého nebo nevědomého vědomí; a nad nebo duševní vědomí u individuální entitě (5752-3)

Schopností duše převážně bylo aktivně růst. To, že mentálně nepřetržitě hledala vyjádření a přidržovala se hmotného, vyústilo do nezbytného rozdělení síly mysli. Tak vznikly 3 fáze myšlení:
- vědomé myšlení, které řídí výstavbu, využití a kontrolu hmoty,
- podvědomé nebo nevědomé myšlení, které je uloženou pamětí mezi těmito dvěma,
- nadvědomé myšlení, věnované duši a mysli.

Nejsou to tři oddělené mysli, spíše je to jedna mysl na třech různých úrovních. Mezi vědomou a nadvědomou probíhá nepřetržitý boj, nebo vládne nedorozumění. Vítězem však musí být nadvědomí.

-pokračovanie-

Edgar Cayce, Richard Gordon

Z knihy TAJEMSTVÍ ZÁHAD
S láskavým dovolením vydavateľstva Eko-konzult

KNIHU môžete objednať na tejto adrese

Zdroj: http://www.ekokonzult.com/