Exkluzívny rozhovor s J. A. Novákom

Zaoberá sa predovšetkým popularizáciou vedy a techniky, záhadami, históriou a prírodou. Vyštudoval strednú priemyselnú školu jadrovej techniky a vysokú školu poľnohospodársku, pracoval v Ústave vedecko-technických informácií pre poľnohospodárstvo a lesníctvo. Súčasne sa venoval potápaniu a fotografovaniu pod vodou, publikoval v časopisoch Živa, Ľudia a krajiny a vydal prvú knihu „Potápači bez mora“. V roku 1988 nastúpil ako redaktor časopisu Potápač, po roku 1989 vystriedal niekoľko ďalších redakcií. Pracoval 4 roky v MF Dnes a od roku 2006 až do roku 2011 v Hospodárskych novinách – v oboch prípadoch ako redaktor príloh so špecializáciou na vedu, techniku, ekológiu a históriu.

Ing. Jan A. Novák (1951)
spisovateľ, publicista, novinár a fotograf

Teraz pôsobí v slobodnom povolaní, spolupracuje s niekoľkými redakciami, prevádzkuje vlastný web Novákoviny. Je autorom mnohých kníh ktorých téma sa týka predovšetkým záhad, ale píše aj literatúru faktu a sci-fi poviedky publikované prevažne v časopise Ikarie (teraz XB-1).

Na konte má 22 kníh. V tlači je ›› „Neznámý Karel IV.,“ ktorá vyjde koncom marca a pripravuje sa „Tajemný hrad Karlštejn.“

Yezid: ›› NOVÁKOVINY sú veľmi populárne. Aj my radi linkujeme na Vaše články a ľudia ich radi čítajú. Je z toho cítiť kopec roboty a kumštu. Prevádzkovať vlastný web, kde sú navyše všetky články autorské, určite nie je jednoduché. Aká k tomu bola cesta?

Jan A. Novák: Publikování na webu vypadalo jako dobrá věc hned z několika důvodů: jednak tak bylo možné (na rozdíl od mé tehdejší práce ve velké redakci) psát o čem chci, jak chci a při tom si ověřovat, co čtenáře opravdu zajímá, jednak tak šlo ke čtenářům dostávat i mé knihy. Byla to i možnost jak natrvalo veřejně zpřístupnit aspoň některé mé články – to co vyjde v novinách společně s těmi novinami také hned druhý den nenávratně mizí. Syn se tehdy naštěstí zabýval webdesignem, což mnohé ulehčilo, přesto jsme dlouho tápali. Publikování na webu je běh na dlouhou trať, začali jsme s tím před více než 5 lety, ale pořád je co řešit a zlepšovat, i když dnes už mají Novákoviny docela slušnou a stabilní návštěvnost.

Vyrastali ste v úplne inej dobe, než žijeme dnes. O minulosti koluje množstvo historiek, väčšinou však ľudia, čo ju naozaj žili, majú pekné spomienky. Ako to teda vlastne bolo s nadšencami vedy a techniky kedysi?

Jan A. Novák: S vědou a technikou jako takovou tehdy moc problémů nebylo, šlo o nepolitickou činnost s možným výukovým, vojenským i ekonomickým dopadem, takže se svým způsobem a v mezích tehdejších možností i podporovala. Horší to bylo s dostupností informací, součástek, materiálů, přístrojů – prakticky všeho. Intenzívně jsem se tehdy zabýval potápěním a fotografováním pod vodou, takže to budu ilustrovat příkladem z této oblasti: vodotěsné fotoaparáty, které jinde byly běžně na trhu, jsem si musel vyvinout a vyrábět a to tak, že doslova na koleně, protože třeba k soustruhům měli přístup jen ti, kdo měli známé soustružníky. Dostat sem i jen trochu lepší objektiv ze “spřáteleného” východního Německa znamenalo koledovat si o problémy na hranicích. Objevovali jsme dávno objevené – a dostat se s tím pak k moři byl další velký problém...

Po pomerne dlhom období, kedy bola v bádateľskej literatúre núdza, je dnes situácia opačná – človek od radosti koľkokrát nevie, čo skôr čítať. Ale aj v minulosti sa dali zohnať kvalitné knihy. Čo ste radi čítavali a čo odporúčate čítať dnes?

Jan A. Novák: Byl jsem takové to dítě, co museli od knih skoro násilím odtrhávat, takže jsem četl všechno. Nejdřív samozřejmě sci-fi, pak jsem měl štěstí, že ač na průmyslovce, tak jsme měli vynikající profesorku literatury, moje maturitní léta vyšla na “pražské jaro” – a tehdy bylo co číst. Pak už to bylo horší, ale zásoba z předchozích let kolovala mezi lidmi dál. Z tehdejší produkce mě zaujalo Tušení stínu ›› od Ludvíka Součka, v té bídě 70. let to bylo něco nového a jiného, i když dnes už jsem k jeho metodám trochu kritický. Postupně jsem se při čtení víc a víc zaměřoval na literaturu faktu – připadá mi že beletrie musí dodržovat určitá pravidla, aby byla uvěřitelná, naproti tomu realita takové ohledy mít nemusí. Může být neuvěřitelná a přesto skutečná. Bohužel, literatury zabývající se záhadami je teď velká inflace a část je tak nekvalitní nebo (a) neseriózní, že kazí pověst celku.

Vaše knihy sú naozaj rozmanité. Akoby ste každou knihou danú tému vyčerpali do sýtosti. To ale nie je len tak, určite tomu predchádza dlhodobejšia príprava. Ktorá kniha Vám dala, ako sa hovorí, najviac zabrať a prečo?

Jan A. Novák: No, ono vyčerpat do sytosti žádné téma asi bohužel nejde, kniha představuje omezený prostor, všechno se tam nevejde a čas vymezený na její napsání je také omezený. Ve skutečnosti by bylo možné se každým z těch témat zabývat celý život a stejně by nebylo vyčerpané. I proto například na knihu ›› Záhadné vynálezy navázala další, ›› Utajené vynálezy– a ani to ještě není všechno.

Na druhou stranu mám hodně zájmů a nevydržel bych se pořád zabývat jen jedním tématem nebo jedním okruhem témat. Pohybovat se dlouho ve známém prostředí je nuda, pronikat do nového okruhu problémů, poznávat nové věci, je vzrušující dobrodružství. Ve skutečnosti jen s širokým okruhem znalostí je možné vidět souvislosti. Mnohé “záhady” popisované v takzvané spekulativní literatuře, jsou záhadami jen pro autora, který postrádá širší znalosti.

Dlouhodobá příprava knihy je nutná. Mezi podpisem nakladatelské smlouvy a odevzdáním rukopisu sice je doba poměrně krátká, ale většina práce už je na začátku udělaná. Navíc jsem si o všem, co mě zajímá, už od dětství vedl něco jako výstřižkové archivy a počítače mi to pak hodně usnadnily. Když mě nějaké téma zaujme víc, zaměřím se na něj detailněji, ale bez té předchozí práce by to nešlo.

Vlastně každá z těch knih dala hodně práce – a každá trochu jinak. Je to dané už odlišnostmi těch témat a někdy i okolnostmi vzniku. Například ›› Tunguzský meteorit byl jednou z prvních, jednou z nejobsáhlejších, přitom bylo potřeba stihnout výrobu do stého výročí událost a ještě ji ten den také propagovat ve veřejnoprávní televizi a rozhlase. Současně tehdy na stejné téma připravovalo knihu i jiné nakladatelství, jedno z těch velkých. My to stihli dřív – a při vší skromnosti myslím, že i lépe.

Spomeňme aspoň niektoré tituly: ›› „Okno do budoucnosti,“›› „Záhady bible,“›› „Hory a kopce opředené tajemstvím,“či najnovšie ›› „Tajemné podzemí na našem území“ a ›› „Utajené vynálezy“. Môžete zverejniť nejaké zaujímavosti okolo ich zrodu?

Jan A. Novák: Jak už jsem zmínil, samotný vznik těch knih je jen vrchol ledovce. Ve skutečnosti se při vlastním psaní už většinou moc neděje, to se jen sedí a pracuje, protože termíny jsou opravdu krátké. To důležité se stalo předtím. Například u knih s tématikou podzemí, které mě zajímá hodně (›› Tajemné podzemí na našem území, ›› Hory a kopce opředené tajemstvím, ale i Tajemné Česko a ›› Létající talíř pro Hitlera i další), to znamenalo dolů opravdu lézt, v některých případech se do zatopených jeskyň i potápět s dýchacím přístrojem. Někdy s jeskyňáři, někdy bez nich... Ledacos se při tom zažilo, něco z toho v těch knihách je, něco si schovávám na další.

Verím, že máte témy, ktorým sa chcete venovať v budúcnosti, to sa neprezrádza. A určite sú témy, ktorým by ste sa nevenovali za nič na svete. Prajem Vám v mene redakcie i naďalej šťastnú ruku pri výbere a tešíme sa na ďalšie tituly plné nikdy nekončiacich dobrodružstiev poznania.

Jan A. Novák: Moc děkuji.

CEZ OKNO sa zhováral Yezid